White & Black

Dobrý den. Jsme dva pejskovští kluci. Bíp - bílý kříženec a Black Jack - černá australská kelpie. Snad se vám naše stránky budou líbit.

ROK 2009

Panička nám onemocněla, nemůže chodit a houpe se na takových zvláštních věcech, říká jim berle. Tak my tiše trpíme s ní a nechodíme nikam. Už se mi po cvičení stýská, to co děláme doma, nestojí za štěk. Ještě že kluci mě občas vezmou na zahradu a hází mi talíře.

Dostal jsem nové disky. Trénujeme hody až se ze mě kouří. Mohli bychom i víc, ale panička si dává pozor na to, abych zase nekulhal. A já zase kulhám, ale jenom trošku a pouze na chodníku nebo na cestě. Jinde ne.
Nevím jak se to stalo, ale dali jsme se dohromady s tetou Ivetou a chodíme za ní běhat a skákat. Protože jsem dlouho neskákal a navíc se chci ukázat v dobrém světle před tím malým velkým puberťákem co mám doma, tak sklízím jednu pochvalu za druhou. jenom potřebuji někoho, kdo by běhal se mnou, ale poctivě. Panička těžce nestíhá. Ale zjistil jsem, že ona si parkur zkracuje. Budu se na to muset podívat blíž a vyzkoumat co za tím je a třeba bych mohl taky.
Pořád chodíme čuchat někam na trávu nebo na pole. Dokonce jsme dostali nové předměty. Asi to bere opravdu hodně vážně. Pořád mi vymýšlí nové zákeřnosti, nové tvary stop a mě to moc baví. Jenže další zrada. Začal jsem chodit tak, abych se tam moc neunavil, přišla na to a zase určitě něco vymyslí.

Máme doma novou hračku. Ale bohužel ne pro nás. Jenže panička se snaží a bude spousta nových fotek. Jsou v galerii.

Panička balila pelíšky, krmení , hračky a disky. I sobě něco málo strčila do tašky. Mluvila o dovolené. A opravdu jsme na dovolenou jeli. Na tábor do Svojanova. Tam to už znám a je tam dobře. Strýc Pavel, tety Stáňa a Kačka a i ostatní. Na všechny jsem se těšit. Jenže ona to dovolená moc nebyla. Tak jsem si ji udělal. Stopy? Ano. Ty já rád a uměl jsem. Slyšel jsem, že mě s Vaškem chválili. Frisbee? Ano a rád. Tetu Kačku jsem si taky pamatoval. Byli tu všichni I  teta Jana a Iva na agi. Ale na dovolené poslušnost. No to teda ne. Když dovolená, tak jenom s tím co mám rád. A mě starého vlka nebudou přece o dovolené trápit. Netrápili. Panička i strejda Pavel vyměkli a už jsem tam nechodil. Jenom Cecouch. Cha, cha. Ale koupali jsme se a chodili na procházky. Byla to opravdu dovolená. A až panička konečně udělá to slíbené video, uvidíte i jak jsem šikovný.

Štěknu vám, něco se na mě chystá. Oni si všichni myslí, že jsem hloupé psisko, ale když vám pamlskují stopu a najednou vám ji nechají jenom tak s předmětem a bez masa. Je to normální? Není. Naštěstí mám řády v drápku a byla to stopa podle ZM. Štěkám tu, něco se chystá. (29.7.09) A to mi nevymluví ani ta miska s masem u paničky v kapse.

Pořád chodíme na stopy a byli jsme cvičit na Příluku na cvičáku. Ale dnes večer - je neděle 26.7. jsme byli s tetama a se strejdou zase cvičit záchranařinu. Tentokrát v lese. Schovávali se nám v lese, ale svůj talíř si vždycky najdu. Jenže oni neví, že se disk háže a nepřetahuje se s ním. Nevadí, moc se mi v lese líbilo a teta Renata říkala že mi to jde.

Od té doby co jsme se vrátili ze semináře, chodíme na stopy každý den. Ráno, večer. Zas je moc chytrá, tak mi tam dělá takové zákeřnosti, že by jeden zaplakal. Jde a pak udělá velký krok jinam. Abych se měl pořád na pozoru. Ale mě nenachytá. Možná je tak dobře pamlskuje, že mi to trošku usnadňuje, ale aspoň v něčem jsem lepší, než to černé, čeho je plný barák. A dneska jsem šel 90st. lom a našel jsem ho a nepřešel a dostal velikou pochvalu. Ale mezi námi. Baví mě to, jenom ji nebudu chválit. Zpychla by.

Teta Iveta se stala Mistrní Světa a borderák Ricky s ní. Byli na MS IRO v Rumunsku a všechny porazili na stopách. Až Rickyho potkám, tak ho musím vyzpovídat. Muselo to být moc těžké. Slyšel jsem paničku, jak říkala, že je tam horko a nikdo to nedošel. Jenom Ricky. Fakt!!


Konečně vymyslela něco rozumného. Jeli jsme na Seminář stopařských prací 3.-5.7. Až skoro do Šumperka. Byli jsme u pana Morávka v Novém Malíně. Pan Morávek byl moc hodný pán. Hlavně řekl paničce kde dělá chyby. Protože já chyby nedělám, ten mrňous možná nějaké maličké. Řekl jí, že mi dělá stopy moc lehké. Štěkal jsem jí to pořád. Tak mi je začala všelijak kulatit a lámat.

Asi se stanu záchranářem. Ta naše panička už opravdu neví, co by na nás vymyslela. Dnes nás sbalila, nabalila i hračky, kokina, vodu a někam jsme jeli. Nebylo to daleko, tak jsme mohli jít klidně i pěšky. Už tam byli nějací lidičkové a psi. Vydali jsme se hromadně do nějakého opuštěného domku. Tam jsme si ho celý prolezli a prošli a pročmuchali. Pak si teta Iveta vzala můj disk a někam zmizela. Viděl jsem že za roh, pak mě panička vypustila a já se vydal pro něj. Seděla na schodech a já na ni začal štěkat. Začala mě chválit, tak jsem štěkal víc. Tahala se se mnou o něj, vyhrál jsem a pelášil ven. Panička byla taky moc ráda a mooooc chválila. Pak šel Cecil, dostal taky pochvalu, ale disk neměl. Tak nevím co tam dělali. Zavřeli nás do auta a panička někam zmizela. Hlasitě jsme oba protestovali. Až si pro mě zase přišla, tak jsem se zase uklidnil a věděl jsem že zase budu hledat tetu s diskem. Tentokrát seděla v rohu pokoje a pak druhá teta ležela na zemi pod dekou. Všechny jsem je našel. A pak jsem slyšel, že příště jdeme hledat do lesa. To by taky šlo.

Včervnu prý mají děti svátek. Tak si nás Anetka pozvala k nim do Štípy, abychom jim ukázali co umíme. Ukazoval jsem poslušnost, no panička mi to zase zkazila. Pak jsem hlídal batoh a prohnal Jardu, který mi ho schtěl sebral a panička si nakonec vzpomněla na dobu, kdy jsme spoli běhávali a šla se mnou agilitit. Měla o mě ale strach, protože jsem špatně chodil, tak jsme skákali jenon tak trošku. Ale líbilo se mi to. No ona totiž, až mě nacpala do slalomu a já ho proběhl, mě nechala abych si tam dělal to, co chci. Rozdělila se s námi s klobásou a pak tam lítaly tenisáky, to jsem se vylítal a vyřádil. A doma jsme spali a spali a spali.

Byl jsem nějaký nemocný, nešly mi skrčit zadní nožky. Dokonce jsem nechodil ani cvičit. Moc to bolelo. Byli jsme u pana doktora, ten mě rentgenoval a zjistil, že mám klouby v naprostém pořádku, ale noha mě bolela. Trvalo to víc jak měsíc, chodili jsme jenom na stopičku a to na kratičkou. Už mě to nebaví. Chci běhat a ne chodit pomalu na vodítku.

Včera (23.5.) odjeli Céca a panička zase za ovečkami. Nevím, co na nich vidí. Honit se to nedá, aportovat taky ne a hrát si nechtějí. Už ale vím, že když se vrátí, tak z toho něco vytěžím. Včera nic, ale dneska jsem šli na cvičák a tam jsme předvedl, jak vypadá ta správná poslušnost. Odpoledne vzala panička disk a šli jsme ven. Pak bylo to překvápko. Donesla druhý a začala ta správná sranda. Lítal jsme z jednoho konce na druhý a lapal, co se dalo. Pak jsem přeskakoval paničku a Cecil se nestačil divit, co ve mě je. Štěkám vám, vždycky z toho něco pro mě kápne. Když bude takto spravedlivá, tak ať si jezdí kam chtějí.

Už jsem zapomněl i psát. Ale dnes, 17.5. to napravuji. Panička jezdí s Cécou po výstavách. To mne nebaví, tak na ně čekávám doma. Kromě medailí a pohárů, mi vždycky něco přivezou. To se pak na ni přestanu zlobit. A když se vrátí brzy, tak vím, že ještě ten den půjdeme spolu sami na stopy. To je pak klid na práci a mohu si v klidu čuchat a muchlovat se s paničkou. A to mám rád. Byli jsme i ve Svojanově, kam jezdíme na tábory, na prodlouženém víkendu. Byl jsem tam taky a panička mi vzala sebou frisbee a tak jsem lítal a skákal a dokonce teta Jana postavila šikovný parkur, tak jsem skákal jak o život. Šlo mi to a měl jsem z toho radost. Fotky jsou v galerii a můžete se podívat. Měli jsme i oslavu. Céca měl 1 rok a dostali jsme dort. Oba. Byl mňam, ale hračky dostalo jenom to štěně. Chodím na cvičák a chystám se na zkoušky. Ale spíš než poslušnost by mě bavily ty stopovací nebo jak tomu ti dvounožci říkají.

V pátek 10. dubna nás zase nabalili a sbalili a zase někam odvezli. Tentokrát změna, jel s námi i páníček. Bylo to divné. Jeli jsme dlouho, pak nám našli dřevěnou boudičku a bylo ráno. Při venčení jsem zase uviděl takové ty psy, jak mám doma. Tak to bylo jasné, že bude něco s pejsky. Vyšli jsem někam nahoru a pak jsme si vzpomněl, že už jsme tam byli. No jo, budu se nudit. Ale pozor, Ar a Neff? Tak to bude sranda. Zas tak srandovní to nebylo. Panička si odvedla Cecoucha, tak jsem ho na dlku neustálm štěkáním povzbuzoval a říkal mu, že jsem v duchu s ním. Pak se vrátil a štěkal, že udělal nějaké zkoušky. Pak se ještě chodil školit. To teda fakt nevím na co. Páníček mě odvedl pryč. Ještě že tam měli aspoň párky. Na druhý den to samé. Ale pak jsme jeli na návštěvu. No to už bylo lepší. Věnovali se tam jakémusi štěndu.Bylo pěkné, ale pořád to nebylo ono. Ale pak to přišlo, tak měli tam fenečku, byla sice zavřená, ale kríásně voněla. Tak jsme si hráli přes mříže kotce. Nechali nás. Takže to nakonec nebyl tak špatný víkend. Ale pelíšek doma, je pelíšek doma. Třeba pojedeme zase.

Dneska ráno (21.3.) nás panička naložila do auta a jeli jsme někam pryč. Na směrovkách jsem viděl, že jedeme směrem na Ostravu. Přijeli jsme na cizí cvičák. Bylo divné, že panička navlíkla řetízek jenom mě. Co to zase vymyslela?  Šli jsme si pocvičit, tam vám bylo vůní. Nestihl jsem je všechny přečíst, tak jsem si slíbil, že to ale doženu a dočichám. Netrvalo dlouho a šli jsme na plac. Hned jsem začal plnit svá předsevzetí. Panička ví, že všechno umím, tak jsem byl klidný. Zavelela volno, tak jupííí, vyběhl jsem a nějak přeslechl" "Ke mě!" V klidu jsem si čichal a pak  tam byla dřevěná zástěna a tu jsem si musel označkovat, abych si pamatoval, že jsem tam už byl.Ale nakonec jsem přišel. Na vodítku se moc pracovat nedalo, Tak jsem dělal co po mě chtěli. Ale nechápu proč mi velí: "Vstaň," když ví, že to dělám nerad. Pak jsme někam šli a ona na mě zakřičela: "Lehni!" Hned mi bylo jasné, že to nemyslí vážně. Nakonec jsem si lehl a čekal až si pro mě přijde, ale přemýšlel jsem o tom, co by dělala, kdybych ji pronásledoval. Aport jsem pojal taky po svém. Proč ho mám nosit já, když je tam tolik fenek a musím všechno poctivě očichat. A navíc, ten pán co tam stál jenom tak, co kdyby zkusil donést aportek on? Zkusil a šlo mu to. Mě potom ale taky. Přišlo moje oblíbené cvičení. Překážky. No spíš překážečky. Když mě vyslali na skočku, tak jsem to sice přeskočil, ale vydal jsem se hledat pořádnou skočku. Nenašel jsem nic, tak jsem se aspoň u plotu vyčural. Panička řvala jak zběsilá, tak jsem tu malou cestou zpátky znechuceně přelezl. A když už to byla taková sranda, tak jsem si po áčku  pěkně lehl, abych zkusil, co ta moje panička vydrží. Řeknu vám, nehla ani prstem. Udělat to ona mě, tak ji aspoň nakopnu nebo kousnu. Tak jsem vzorně přešel kladinu a tím jsem ji rozhodil. Paničku, ne kladinu. Zakončil jsem své komické vystoupení odložením. Měl jsem krásný rozhled, tak to uteklo než bys řekl štěk a nestihl jsem žádnou srandu vymyslet. Jenomže ona to taková sranda nebyla. Ten pán byl rozhodčí a říkal paničce za co jí strhává body. Sobě za aport nedal žádný. Asi to pořádně neuměl.
Ale panička se zachovala jako správná ženská, vůbec se na mě nezlobila a chválila mě. Přišli jsme k autu a všechno masičko jsem dostal já. Céca jenom trošku. Pak jsme se chodili s Cécou, Spikem a Goodym venčit. tak jsme polítali a večer jeli domů. A dostal jsem diplom.

Hrůza, hrůza, hrůza - jedním slove hrůza na -ntou. Víte co se i stalo? No jak byste mohli. Viděli jsme s Cécou,jak se panička někam balí a balila i granule. Ráno nás nastrkala do auta. To jsme se dospali, ale probuzení bylo katastrofální. Vyskočil jsem z auta a VIDĚL  A  ZÍRAL !!!! Lítalo tam tak milion stejných magorů jak mám doma.  To se mi asi chtěli pomstít. Naštěstí Berry vypadal normálně, je to sice buldoček, ale normální pes. Rezignoval jsem. Mít toto všechno doma, zblbnu, zlatý Céca.  Musím ho pochválit, bylo mi nepříjemné neustálé očuchávání, zvlášť když jsme byli všichni na vodítku. Tak se mě zastal a nechali mě na pokoji. Pak jsem si zvykl a jak jsme běhali venku na volno, bylo to v pohodě a parádní. A neměl jsem ani náhubek. Konečně panička pochopila, že ho nepotřebuji. Jak jsem je poznal, nebyli tak špatní a byla s nima sranda. Dokonce jsme spali u Cécových sester a byla ta s námi i Affi. Ale víc jsme běhali s Ar a Neff, jsou to šikovné holky a taky pro každou špatnost. Afi si hlídal Berry, tak jsme ho nechtěli
prudit, aby nebyl konflikt. Byla to paráda, na procházce jsem poznal psí slečnu - šarplaninka, ale ta byla krásná. Skoro stejně stará jako já a nebyly jí lhostejné mé náznaky přízně. Jenže pak musela domů a my taky. :-(  S Cécou jsme se rozhodli, že bychom jeli zase někdy za holkama zpátky, ale jak to říct paničce. Štěkáme to na ni pořád, ale nechce slyšet. Dělá že nám nerozumí. Ty kápie nejsou zase tak špatné a jednu mám doma, heč!




Žádné komentáře
 
Děkujeme za vaši návštěvu.