White & Black

Dobrý den. Jsme dva pejskovští kluci. Bíp - bílý kříženec a Black Jack - černá australská kelpie. Snad se vám naše stránky budou líbit.

ROK 2008

Páníčci jsou víc doma, tak chodíme víc cvičit. Je to sranda, chodit po cvičáku a dělat něco nového. To tomu šmudlovi ukazuju, jak se správně cvičí. Ale batoh s dobrotama mu nesvěří, ten hlídám já!! On zase víc štěká na figuranty a to mě nebaví. Já se s nimi mazlím a štěkat na ně nebudu. Už se těším, až budeme zase chodit na stopy.

Ale na jedno si musím postěžovat. Moc to bouchá a kluci za mě hodili nějakou rachejtli. Kdo nemá tak citlivá ouška, neví proč to píšu. Ale teď se bojím chodit ven. Když vidím, jak se červeného rozsvítí lidem v ruce, mám strach. Jsou zlí, moc zlí. Panička ale děllá všechno pro to, abych se nebál.

Už je to tu zase. Páneček donesl domů stromeček. Budou dárečky a dobrá večeře. Nikdy na mě, teď už nás, nezapomenou. Ten malý šmudla začal stromeček opracovávat a ucvakával větvičky. Musím štěknout, že teď vypadá mnohem líp, než předtím. Pod stromečkem jsme si hned našli dárečky. Nevím proč zrovna on dostal balonek, hned jsem mu ho sebral, abych jich měl víc. Mám tři. Ale věřte nebo ne, sám mi ho půjčil. Asi je to tím, že jsou vánoce. Ale spát se tu nedá. Pořád ten strom okusuje a nelíbí se mu jeho tvar. Je to sranda, když panička ráno vstane a u něj je kupa větviček. Poskládáme jí je na hromádku. Ať nemají tolik uklízení.

Dneska, tj. 18.11. jsme se byli ráno venčit a vzali to přes cvičák. Šel jsem cvičit první, abych tomu malému puberťákovi ukázal, jak se správně cvičí. No a on si otevřel branku a šel za mnou. Copak nepochopí, že tady jeden cvičí a dělá paničce radost? Musel jsem vyzit za ním a vysvětlit mu, že tam nemá co dělat. Jenom jsem na něj vrčel a vysvětloval mu, ať jde pryč. Panička ho pak zavřela do odkladačky a byl klid. Ani se na mě nezlobila. Pocvičil jsem si, jak už dlouho ne. Dokonce mě to bavilo.

Moc novinek nemám. Stěně se tu roztahuje pořád a mám ho v oblibě čím dál tím víc. I když to nedávám najevo. Byl jsem nemocný a hrozila mi operace střev a Jackoušek měl o mě strach, rozbil strachy i stěnu a židli. Ale doslal jsem se ze všech problémů a znovu začal chodit cvičit. Včera - 16.11. jsem byl po dlouhé době na cvičáku a rovnou na hlídačce a šlo mi to. Nic jsem nezapomněl. Asi s paničkou na jaro zase na nějaké zkoušky půjdeme. Ještě uvidím, to víte, nesmím zůstat nic dlužen své pověsti Pana Psa.

3.9. Jel jsem k moři. Zase. Jupíí!! Kdo jednou ucítil na čumáčku slanou vodu, ten ví o čem tu štěkám. Ten malý mizera to pořád zdržoval. Chtěl pít, čůrat a lítat. Já jsem disciplinovaně spal a těšil jsem se, až tam budeme. Pak se v Maďarsku vyválel v hromádce, No prostě nevěděl, kam jede, tak to zdržoval, jak mohl. Nevím co, vám navykládal on, ale toto je pravda. HAF. Pak ještě tam byl zvědavý pan celník, pořád hledal, kde máme čipy. No kde asi. Hledali jsme boudičku na spaní. V jednom kempu měli parkoviště pro psy, tak jsme ho hned museli vyzkoušet. Pak jsme našli boudičku i s hodnou paní domácí. Říkala nám: "vy moje držtičky"  a vždycky pro nás měla něco dobrého. Hned jak jsme přijeli a páníčci nám všechno vybalili, tak jsme šli k vodě. Už jsem se nemohl dočkat. To malé štěně celou dobu,, co jsem si užíval vody, řvalo. Proto, když se snažil zahnat vlny zpátky do moře, jsem ho tam šťouchl. No vida, jak se mu to nakonec líbilo. Ale štěknu vám, v jednom jsme se spolu s Cecilem shodli. Panička, která má dvě nohy, přece nemůže umět plavat. A taky neumí. No museli jsme na ni dávat pořád pozor. Napřed jsme s ní plavali oba dva, pak jsme vymysleli systém. Jeden plaval a druhý hlídkoval na břehu a štěkal, kam plave a co se děje. Ostatní lidé, co to viděli, se smáli. Ale stejně jí záviděli. I ve městě, na procházkách jsme se o ni starali. Chodili jsme jí po boku a vybírali, s kým bude mluvit. Když tam bylo moc lidí, tak jsme do ochrany přibrali i páníčka. Za to, jak jsme se o ni starali, se s námi dělila o ryby a jiné dobrůtky. A dával jsem pozor, aby nás dělila spravedlivě. Mně ten větší kus. :-) Cestu domů si nepamatuju, tak mě bolely z toho všeho tlapky, že jsem ji skoro celou prospal.
A víte, jak paničce v kempu přezdívali? Madam Black and White. Podle nás, heč.
Všechno jsme zdokumentovali a dali na rajče


25.8. dneska jsme byli zase v lese. Potřeboval jsem se sám prolítat. Tak jsem se jim ztratil. Já jsem ale nebyl ztracený. Přesně jsem věděl, kde jsem. Jenže jsem musel běžet daleko, abych neslyšel jak Jackoušek pláče. Byl pak už na mě pěkně naštvaný. Ale já jsem tu chvilku pro sebe potřeboval. Když jsem se vracel, zalehl a pěkně na mě vrčel. Jedna pusinka to spravila. Skákal jak malé trdlo.
Jo a ráno jsme byli na veterině. Nic moc.

26.7. - 2.8. jsme byli na táboře ve Svojanově. Pocvičil jsem se ve stopách. Ty mi jdou. Je tam klid a mohu si jít svým tempem. Ale takové zběsilosti, co tam na mě zkoušeli, jako coursing nebo ten flyball, tak to ne. Hrdě jsem odmítl aportovat a odešel středem. Panička to neunesla a bylo jí to líto. Ale objevil jsem úžasnou věc - dogfrisbee.  To mi měli ukázat hned a měli by ode mě pokoj. Ještě že to nebaví to malé střevo, co mě neustále pronásleduje. A ještě něco jsem se naučil. Nebaví mě obrany. Je mi líto figurantů, že na ně ostatní řvou a koušou je. To já dělat nebudu. Ale Vašek mě začal učit hlídačku. Hlídat vlastní kokinka, je to nejlepší co znám. Můžu u toho řvát a ještě i figuranta prohnat. To se bude Jarda u nás na cvičáku divit.  Ten týden se mi líbil. I když mě proháněli na agility. To mám vlastně taky rád. A na poslušnosti si na mě vymýšleli různé fígle, abych prý poslouchal ještě líp. Tsss.

30.6. - tak toto datum si zapamatuju. Přivezli TO domů. To je štěně. Malý kelpiák Black Jack. Ale říkají mu Cecil. No naštěstí je aspoň trošku tvárný.  Asi se spolu naučíme bydlet. A budeme provokovat ve dvou. Možná to nebude tak špatný nápad.

Letos se mi daří. I když se občas něco zadrhne.
Na cvičáku jsme začali víc pracovat a byl jsem na dvou zkouškách. Mám ale takový malý problém. Když se nudím, tak je na mě odložení dlouhé. Potřebuji nějakou činnost. Tímto jsem to paničce trošku zavařil na zkouškách  ZOP. Věděl jsem, že jí na nich záleží, tak jsem se snažil. Všichni se divili, jak mi to jde a pošramotil jsem si i svou pověst svéhlavého psa. I odložení jsem hrdinně vydržel. Když pan rozhodčí zavelel: "Ke psu,"  běžel jsem paničce naproti s blaženým a šťastným výrazem ve tváři.  VYDRŽEL JSEM!!! No a to se panu rozhodčímu nelíbilo a u obou odložení jsme dostali nula bodů. Zkoušky jsem ale udělal.
ZZO byly lepší. Byli jsme v Loukově a tam mě nikdo neznal. Tak jsem se předvedl. Pro změnu to panička zkazila mně. Ona je totiž levák a má malinko nekoordinované pohyby. No prostě, praštila mě aportem po hlavě. Pak chtěla, abych ho donesl. No donesl jsem jej, ale šel jsem si pak vybrat jiný, kterým to tak nebolí. Pan rozhodčí se mě sice zastal, ale bodíky strhnout musel. Zkoušky jsme udělali a u speciálních cviků i s pochvalou. Ale musel jsem si držet tlamičku, abych neštěkal na paničku, že se mi šla schovat.
Jsme takový párek exotů.





 
Děkujeme za vaši návštěvu.