White & Black

Dobrý den. Jsme dva pejskovští kluci. Bíp - bílý kříženec a Black Jack - černá australská kelpie. Snad se vám naše stránky budou líbit.

Klik - Neklik 1.část.

Pokud čekáte odborné pojednání o klikru, tak neváhejte a prchejte pryč. Ale pokud vás zajímají příhody jedné střelené kelpie a její paničky, pak zůstaňte.

                S klikrem jsem se seznámila, minulý rok na táboře ve Svojanově. To byly Cecilovi zhruba 4 měsíce a v takovém množství psů začal celkem úspěšně flákat přivolání. Prostě smečka psů byla lepší než řvoucí panička. Tehdy přišla Jana s klikrem a slovy: „ zkus ho na přivolání.“  Během pár minut pochopilo štěně, co znamená klik. Ten protivný zvuk znamená odměnu, něco dobrého dostane a tudíž se mu vyplatí přijít, přiběhnout, či přímo přiletět. Protože štěně bylo a pořád je velmi žravé, nitka spojení, že klik je odměna a navíc k jídlu, se změnila přímo v lano. Musím se pochválit, že přivolání jsme v té době měli lepší a rychlejší než sportovní kynologové. J A navíc radost z něj čišela.

                Postupně jsem klikr odbourávala až zapadal prachem ve skříni.  I přišla puberta a malý pejsek se přes noc změnil v šíleného tyranosaura. Žádný povel neznal a ani nikdy neslyšel. Hlavně se díky své akčnosti neustále nudil. Jednoho dne se kamarádka Iveta zepala: „ … a proč nepoužíváš klikr? To ho neznáš nebo co?“ Cvak, cvak, znám a mám – ve skříni. I začala jsem studovat na internetu, objednala jsem si chytrou knihu. A vyrazila něco dělat. Bude to úžasné, pes se bude namáhat sám, já budu ležet a klikat a bude mi dobře a on bude unavený a … a …, a kdo ví co ještě. OMYL!! OMYL!! OMYL!!  Oprášili jsme naklikání a první na čem jsme začali, bylo zdokonalení pac. Osvěží si,vzpomene.  Úžasné, ale pes, chytřejší než jeho panička usoudil ve své maličké hlavičce, že pac stačí. No mě teda ne! A nastal „boj“ kdo z koho. Vyhrála jsem. No já přímo ne, spíš maso, sýr a jiné.  Teď cvičíme na klikr poslušnost, skáčeme agility a ještě vymyslím, jak na obranu. Aby nakonec neskákal podle klikru figurant. Než jsem šla s klikrem na poslušnost, začala jsem na agility, když mi ho Iveta poradila, ať trpí se mnou. Cecil ví, co po něm chci, ale proč by to měl dělat sám od sebe? Mohu říct, že jsem za hodinu byla unavená víc jak ten pes. Byly to boje. Řvoucí zvíře -  nejuštěkanější pes na okrese, prosazující svou vůli a do toho já, snažící se s klidem a úsměvem na rtech, mu vysvětlit co po něm chci a ještě navíc trvající na tom, aby si na všechno přišel sám. Mám pocit, že povel hop jsme nenáviděli oba dva a navíc se dám buď na alkohol nebo chov plyšáků. Ale pak cvak, cvak, vlastně klik, klik a zvíře začalo spolupracovat. Sice s řevem = štěkotem, ale začal fungovat. Vzhledem k tomu, že je ochoten a schopen štěkat i při žrádle, tak mě to zase tak moc nepřekvapuje. A navíc v chytré knize je i kapitola co dělat, když má pejsek nějaké drobné zlozvyky. A velmi dobře zpracovaná.

                Dnes si troufnu jít s klikrem i na poslušnost.  Provádění cviků se zpřesnilo a hlavně zrychlilo. (Ten kus masa, přece dostanu, ne?) I když zkušené oko kynologa sportovce, najde chyby a dá nám najevo, že není všechno tak jak by mělo být. Já jsem spokojená. Zatím. Protože Céca je pes, který špatně reaguje na křik a řev a tvrdší zacházení, připadá mi tato metoda jako vynikající. Po dobrém, ale důsledně.

                O tom jak pokračujeme, zase někdy příště.

 

 

 

 

 

Žádné komentáře
 
Děkujeme za vaši návštěvu.